„Pane?“ ozve se Arturo a přispěchá mi na pomoc. Stoupne si vedle mě a přitom leští sklenici. Všimla jsem si, že jeho ruce jsou neustále v pohybu – pořád něco opravuje, čistí nebo rovná.

„No tak, Arturo?“ Moretti stočí pohled na muže, který to tu má na povel. „Jak se u nás zabydluje?“

„Zatím je to dobré,“ odpoví Arturo, a když k němu vzhlédnu, uvědomím si, že od člověka s tak vysokými nároky je to