Když vyjdeme před restauraci, prší. Eduardo luskne prsty na mladíka od obsluhy parkoviště, vrazí mu lístek do hrudi a stále mě tiskne těsně ke svému boku. Mladík si zlehka povzdechne, zatne čelist, ale zřejmě už je smířený s tím, že se s ním takhle jedná. Eduardo si toho nevšimne, ačkoliv mladíkovy oči na mě spočinou dřív, než odejde.

Nenápadně a s trochou zoufalství navážu s mladíkem oční kontakt