„Omlouvám se, Isadoro,“ řekne Cristiano, podívá se na svůj talíř a složí si ruce do klína. „Máš pravdu.“

Obočí mi vyletí nahoru a narovnám se v zádech. Protože, upřímně řečeno, tyhle dvě věty jsem za poslední dva měsíce moc často neslyšela.

Cristiano ke mně zvedne oči. „Je to pro mě těžké. Moje instinktivní reakce je držet tě v nevědomosti, protože si pořád myslím, že když nebudeš nic vědět, budeš