„Dobře ti tak,“ zasměje se Nicola Moretti a kráčí za námi do obývacího pokoje uvolněnějším tempem se zavěšenou Luciou. „To máš z toho, že mluvíš s dětmi! Což je něco, co já zásadně nikdy nedělám.“

„Jde o to, že ty s nimi nebudeš mluvit?“ přidá se Finnian Sullivan, jízlivý, s hlasem ztišeným tak, abychom ho slyšeli jen my, „nebo že ony nechtějí mluvit s tebou?“

„Cože?“ vyštěkne Nicola Moretti a oto