Druhý den ráno mě probudí dotek Cristianovy ruky na mém boku, která sklouzne k mému břichu a přitáhne mě blíž k němu. Ztuhnu, stále plná hněvu a rozrušení ze všeho, co se včera stalo, ale on skloní hlavu a políbí mě nejprve na rameno, pak níže na krk a nakonec mě pevně sevře, vydechne a přitiskne svou hlavu k mé.

„Omlouvám se, Isadoro,“ zašeptá, rty tak blízko, že cítím jejich pohyb ve svých vlase