„Isadoro.“

Na rameni cítím ruku, která se mnou jemně zatřese.

Mátožně pomalu otevřu oči a zmateně se zamračím, rozhlížím se kolem sebe.

Ale když uvidím, kdo to je, povzdechnu si, znovu zavřu oči a otočím se v posteli na druhý bok. „Běž pryč, Cristiano.“

„Isadoro,“ řekne znovu, tentokrát přísněji, s povzdechem v hlase. „No tak, vzbuď se. Vím, že jsi nic nejedla, a musíme si promluvit.“

„Jak víš, že