Po několika dlouhých minutách, kdy mě Finnian tiše hladil po zádech, zatímco jsem se vyplakávala, zvednu hlavu a popotáhnu. Dýchá se mi lépe, pořád mi není dobře, ale… dávám se dohromady.

„Jak se cítíš?“ zeptá se potichu a uvolní sevření, abych se mohla při popotahování narovnat.

„Hm,“ řeknu a zvednu k němu oči. „Zvracela jsem.“

Trochu se ušklíbne, ale pak to potlačí.

A já si nemůžu pomoct, na rte