Všechno se dává do pohybu rychle, jakmile s Finnianem Sullivanem vlezeme do nákladního letadla; dveře se za námi zabouchnou ani ne minutu poté, co se začneme prodírat dopředu.

Na vteřinu se zastavím, když se dveře zavřou, a ohlédnu se zpátky k paletám naskládaným se zbožím. „Ale ty boty,“ zamumlám, nohy už mě zebou, a myslím na ty tenisky Nike, co ten hodný chlap slíbil –

„Piccola, lásko moje,“ vy