Cillian:

Sledoval jsem, jak se ke mně Bianca pomalu blíží, chtěla mi pomoct s košilí. Nadzvedl jsem obočí, protože to dělala jen zřídkakdy. Elowen to dělala denně, ať už jsme se hádali, byli v nepohodě nebo v nejlepším rozmaru, pro ni v tom nebyl rozdíl. Přišla, pomohla mi s košilí, vyprovodila mě ke dveřím a s krásným úsměvem mě u nich i vítala. Nemohl jsem si pomoct, ale chybělo mi to, když jsem