Dominic:

Chvíli jsem stál u okna a přemýšlel, ztracený v množství věcí, které se mi honily hlavou.

Vivienne mi nedávala smysl a představa, že mi lže takovým způsobem, mě hněvala víc, než jsem dokázal vyjádřit.

Potřeboval jsem jen důkaz, důkaz v ruce, abych ji mohl usadit na její místo. Jinak jsem uvízl u pouhých hrozeb, a to nebylo nic, co bych chtěl.

Ruka, její ruka, se jemně dotkla mých zad. Při