Dominic:

Vešel jsem do nemocnice jako smyslů zbavený, srdce mi s každým krokem prudce bušilo v hrudi.

Složku jsem svíral v ruce a věděl jsem, že i když jí ji vmetu do tváře, nezmírní to ten žár a hněv, který jsem teď cítil. Ani jsem nevěděl, jak mám reagovat, ale věděl jsem jedno: ta ženská zaplatí za všechno, co udělala. A postarám se o to, aby to bylo pomalé.

„Dominicu?“ oslovila mě Vivienne, kd