Vivienne:

Seděla jsem na židli vedle postele svého syna a věděla jsem, že je to to jediné, co můžu dělat.

Probouzel se, aspoň to jsem věděla. Byla to ta JEDINÁ jistota, kterou jsem měla. To, že otevřel oči a podíval se na mě, bylo to jediné, čeho jsem se mohla držet.

„Ahoj, zlato,“ řekla jsem a on přikývl s chabým úsměvem. Poslední dva dny to bylo pořád stejné. Otevřel oči, podíval se na mě, usmál