Vivienne:

Chvíli jsem nespouštěla oči z Dominica a v tichosti ho z dálky pozorovala, jak přechází po lesním pozemku.

Dělával to často, když byl naštvaný. Byl to zvyk, na který jsem si u něj zvykla, když jsme byli spolu, a musela jsem přiznat, že když jsem věděla, že je tady, nemohla jsem si pomoct a byla jsem zvědavá, co se mu asi honí hlavou.

„Jestli tě teď nezabiju, tak je to jen proto, že tvůj