Kapitola 11: Setkání

Pohled vypravěče:

Dorian byl stále v posteli. „Dnes je ten den. Teď už jsem plně připraven,“ pomyslel si Dorian. Pak vstal a salthtem vzad seskočil z postele.

Vtom vstoupil premiér a v ruce držel obálku. Dorian k němu přistoupil. „Mám už jít?“ zeptal se premiéra.

Premiér Alistair zavrtěl hlavou a přešel k Dorianovu stolu. Položil tam obálku a otevřel ji. Poté na stůl rozložil složky. Dorian byl zvědavý a teleportoval se k premiérovu boku. Prohlédl si spisy a pak se podíval na premiéra: „Co je to zač?“ zeptal se Dorian.

Premiér se podíval na Doriana. „Vaše Výsosti, toto jsou profily vašich potenciálních cílů. Prosím, vyberte si z nich,“ prohlásil premiér Alistair.

Dorian mu přikývl a prolistoval složky. Jeden člověk ho však zaujal. „Adeline Ashfordová, známá také jako Elowen Ashfordová,“ četl Dorian.

Poté si prohlédl Ellyinu složku a ušklíbl se. „Zaměřím se na tuhle populární celebritu. Myslím, že je zranitelná,“ usoudil Dorian.

Premiér Alistair naklonil hlavu a podíval se na Doriana. „Proč si to myslíte, Vaše Výsosti?“ zeptal se.

„Protože se tu píše, že má věčně zlomené srdce. Jakmile mě uvidí, okamžitě se do mě zamiluje a nebude schopna odolat mé přitažlivosti! Hahaha!“ vychloubal se Dorian a smál se.

Premiér Alistair si zachoval bezvýraznou tvář a jednou tleskl rukama. „Dobrá, musíte se vydat do Paříže ve Francii. Na splnění mise máte dva lidské roky. Hodně štěstí, Vaše Výsosti,“ řekl premiér Alistair.

Dorian se na něj ušklíbl. „Jsem připraven a Elowen Ashfordovou zabiju,“ řekl s odhodláním.

Dorianův odchod z Lycaonie a jeho mise od Morthose musely zůstat tajemstvím, aby si zachovali svou pověst. Před odchodem se Dorian rozhodl zajít do otcovy pracovny. „Vaše Veličenstvo, jsem plně vybaven k zabití člověka. Nezklamu vás,“ řekl Dorian s vážným výrazem ve tváři.

Král Valerius vstal ze židle a otočil se k Dorianovi. „Synu, hodně štěstí. Budu na tebe čekat. Brzy povedeš tento lid Lycaonie,“ řekl král Valerius.

Dorian přikývl a uklonil se. Poté opustil pracovnu, ale venku stál Reid. „Proč jsi tady?“ zeptal se Dorian svého bratra. Reid k němu přistoupil. „Hodně štěstí, Doriane. Uvidíme, jestli uspěješ. Pokud ne, už tě nikdy neuvidím,“ řekl Reid a pak se na Doriana ušklíbl. Přistoupil blíž. „Pokud selžeš, budeš odstraněn a nástupcem se stanu já,“ zašeptal Reid Dorianovi a posmíval se mu.

Dorian na něj vrhl nenávistný pohled a Reida odstrčil. „Budu úspěšný, věř svému mladšímu bratrovi,“ odpověděl Dorian sarkasticky. Odešel od Reida a prostě si ho nevšímal.

Dorian opustil jejich palác a pak se rozběhl po předzahrádce. „Všechno mi to bude chybět, ale vrátím se a všichni na mě budou hrdí!“ řekl si pro sebe, zatímco poskakoval kolem. Došel k zahradě, kde se nacházela studna. Sedl si k ní, díval se dolů a zvolal: „Elowen Ashfordová, já tě zabiju!“ vykřikl a pak skočil do studny.

Dorian dorazil do lidského světa a ležel pod Eiffelovou věží. Vstal a sahal si na záda. „Ugh, to bolí, co?“ zamumlal. Pak ale něco zaslechl.

„Hej, nejste vy ta slavná herečka Elly?“

Dorianovy oči se rozšířily, když to zaslechl odněkud opodál. Dorianovy uši se pohnuly, aby vypátral, odkud zvuk vychází. „Mám takové štěstí! Elly je kousek odtud,“ pomyslel si Dorian. Procházel se kolem a hledal přesné místo.

Dorian je nakonec našel, ale uviděl scénu, kde Elly obklopili dva grázlové, kteří si ji už vyfotili a teď ji chtěli okrást. „Hej, kde máš peněženku nebo mobil? Naval to,“ řekl jeden z nich. Elly zavrtěla hlavou. „Ne! Nedám vám to!“ Pak se pokusila vstát, ale upadla na zem. Lapala po dechu a chtěla násilníkům utéct.

Dorian zkřivil ústa a protáhl si paže. „Je čas na show!“ řekl s úšklebkem. Dorian skočil přímo před ty dva grázly. Ti přestali Elly pronásledovat. Dorian vycenil tesáky a ukázal své rudé oči. Oba násilníci se vyděsili a prostě utekli. „Aaaah! Monstrum!“ křičeli sborově. Elly, která byla omámená a měla závratě, se přestala pokoušet o útěk a pomalu se otočila. „Kdo jsi?“ zamumlala, zatímco měla rozmazané vidění. Viděla Dorianova záda, ale jen nejasně. Poté Elly omdlela.

Dorian se otočil a uviděl Elly zhroucenou na zemi. Bleskovou rychlostí k ní přistoupil a vzal ji do náručí. „Už se nemůžu dočkat, až tě zabiju, Elowen Ashfordová,“ zamumlal Dorian, zatímco se na ni díval.

Dorian kráčel a přemýšlel, kam by měl jít. „Kde má dům? Podle našeho průzkumu bydlí v penthausu v kondominiu, ale v okolí je spousta budov,“ ptal se sám sebe, když si prohlížel okolní stavby.

„Ó? Není to Elly?“ Někdo je uviděl a Elly poznal. Dorian vykulil oči a zakryl Ellyinu tvář jejími vlasy. „Sakra, jsem v háji! Mohli by si myslet, že jsem ji unesl, a já tu budu za padoucha! To ne, ne! Mám tu být za hrdinu!“ pomyslel si Dorian v obavách, že jeho plán selže.

Poté se teleportoval a i s Elly v náručí se ocitl na úplném vrcholu jedné budovy. Elly byla stále v bezvědomí. Podíval se na ni. „Možná jsem si měl vybrat normálního člověka, a ne celebritu!“ řekl a pocítil frustraci.

Dorian stále hledal Ellyin penthouse, přičemž s Elly v náručí přeskakoval v okolí z místa na místo. Stále ho však nenacházel, a tak se rozhodl, že pro Elly zarezervuje hotel.

Odnesl Elly do pokoje, který pro ni zamluvil. Položil ji na postel, ale když jí upravoval lůžko a díval se jí do očí, Elly je otevřela. Dorianovi se rozšířily zorničky. „Sakra, přistihla mě,“ pomyslel si. Elly ho však chytila za obličej a políbila ho na rty. Dorian byl tak překvapený, že se nemohl ani pohnout.