Kastor byl o svou sestru víc než ustaraný. Nechtěl, aby se jí stalo něco zlého, a neustále přecházel po místnosti, zatímco mu srdce splašeně tlouklo. Byl v nemocnici už dobrých patnáct minut, ale připadalo mu to jako věčnost.

Nechtěl si ani sednout, ani si lehnout. Hlava se mu točila a hlavou se mu honily miliony myšlenek. Čekal, až doktor vyjde z pokoje, ale stále se o Zaru starali.

Byl podrážděn