POHLED TESSY

_________________

Rušné školní chodby byly plné studentů, jejichž hlasy a smích se odrážely od stěn. Byl to první den posledního ročníku a vzduch byl nabitý vzrušením.

Zdálo se, že všichni překypují očekáváním a jsou připraveni začít novou kapitolu svých životů. Já jsem se ale cítila otupělá. Věděla jsem, že to bude pořád ten stejný starý příběh – šikana, nadávky a pocit, že sem nepatřím.

Na vlkodlačí škole mě vždycky brali tak trochu za vyvrhele. Většina studentů mě viděla jako slabocha, fackovacího panáka pro své vtipy a naschvály. Mnohokrát jsem se snažila jejich posměšky ignorovat, ale neustálé ponižování bylo těžké přehlížet.

Jediné, o čem jsem kdy snila, bylo dovršení osmnácti let a nalezení mého druha. Slyšela jsem příběhy o okamžiku, kdy vlkodlak poprvé pohlédne na svou spřízněnou duši a jak mezi nimi přeskočí jiskra poznání. Doufala jsem, že až najdu svého druha, uvidí mě takovou, jaká skutečně jsem, a já budu mít konečně někoho, o koho se budu moci opřít.

Zahnula jsem za roh a snažila se držet hlavu skloněnou, abych se vyhnula nechtěné pozornosti.

Smečková akademie byla plná elitních Alf a Bet, a jako omega jsem si připadala jako ryba na suchu. Celý život mě všichni považovali za slabou a bezvýznamnou.

Když jsem se otočila, abych zamířila do třídy, uvědomila jsem si, že jsem si zapomněla učebnici.

„Sakra,“ zamumlala jsem v duchu a děsila se představy, že se budu muset vracet do knihovny.

Hluboce jsem si povzdychla, uklidnila se na vše, co mělo přijít, a vydala se zpět chodbou.

Náhle mě něco zaujalo. Vzduch naplnila sladká, omamná vůně, až se mi zatočila hlava a prudce jsem vzhlédla.

Rozhlédla jsem se a hledala zdroj té vůně. A pak jsem ho uviděla; Alfa Dax.

Šel směrem ke mně, jeho přátelé mu kráčeli v patách, a když na mně spočinul jeho pohled, jeho tvář ztuhla.

Dax v basketbalovém dresu byl vysoký a široký v ramenou, hnědé vlasy mu vlnitě padaly do čela. Byl neuvěřitelně pohledný a já na něj dokázala jen zírat. Byl jedním z nejoblíbenějších kluků ve škole a stejně jako já, i mnoho jiných dívek bylo jeho kouzlem očarováno.

Srdce mi začalo zběsile bušit a já na místě ztuhla, jak se Dax se svými přáteli blížil. Atmosféra s jeho blízkostí houstla a mně po zádech přeběhl mráz.

S nečekanou prudkostí mě Dax přitiskl ke skříňce a uvěznil mě tam.

Jeho oči byly temné, hlas sexy: „Copak ty nepřijmeš pouto druha?“

Zorničky se mi překvapením rozšířily, jak jsem na něj hleděla. Skutečně chtěl, abych přijala pouto před všemi ostatními? Znamenalo to, že mě chce za družku? Že mě nevidí jako vyvrhele?

Ale Dax byl arogantní a domýšlivý. Očividně ho přitahovaly svůdné dívky, a ne šprtky jako já. Přesto jsem se cítila důležitá jen proto, že se mnou vůbec promluvil.

„Polib mě, Tesso,“ Daxův horký dech mě pohladil na krku a já se zachvěla, když jeho stisk na mém pase zesílil.

V žaludku se mi udělal uzel a dlaně se mi opotily. Byla jsem stydlivá, ale zároveň šťastná. Přála jsem si druha, který by mě miloval, a měsíční bohyně mé přání vyslyšela.

„Nestyď se, družko,“ naléhal Dax s úšklebkem a jeho krásné oči se zaleskly.

Nervózně jsem se usmála, zavřela oči a postupně poslechla. Stoupla jsem si na špičky, srdce mi bušilo, když jsem se k němu naklonila k polibku.

Ale těsně předtím, než se mé rty dotkly jeho, Dax prudce ucukl. Ztuhla jsem zmatením a bylo příliš pozdě na to, abych pochopila, co se děje. Jeho ruka se mihla v šmouze a dopadla mi přímo na tvář.

„Ach!“ zavrávorala jsem dozadu a upadla na zem, hlava se mi točila.

Vzduchem se rozlehl výbuch smíchu, studenti se mi posmívali a ukazovali na mě prsty. Zakryla jsem si tvář, jak mě zaplavil pocit studu.

‚Podívejte se na ni, ona si vážně myslela, že by ji alfa přijal!‘ uchechtl se jeden z nich.

‚Alfa ji pravděpodobně chtěl jen ponížit a ona mu na to hloupě skočila,‘ řekla další, její hlas byl plný škodolibosti.

‚Je tak pitomá!‘ posmíval se někdo jiný. ‚Nemůžu uvěřit, že si fakt myslela, že se mu líbí.‘

‚Lidská spodina jako omega se nikdy nemůže stát naší Lunou!‘

Jejich slova řezala jako nože, kakofonie krutého veselí mi bičovala uši a já cítila, jak mi tváře hoří hanbou.

V očích mě pálily horké slzy a já se schoulila do klubíčka, snažíc se být co nejmenší. Chtěla jsem zmizet, utéct odtamtud.

V tu chvíli Dax vykročil vpřed, jeho obrovská postava se nade mnou tyčila. Připadala jsem si ubohá a malá.

„Nejsi nic než mizerná Omega,“ plivl Dax a v jeho hlase odkapávalo opovržení. „Jsi hloupá, jestli sis myslela, že bys mě kdy mohla zajímat. Jsi slabá a k ničemu.“

Jeho krutá slova jsem pocítila jako fyzickou ránu, srdce se mi roztříštilo na milion kousků. Silně jsem se kousla do rtu a nutila se potlačit vzlyky, zatímco mi po tvářích tekly proudy slz.

„Nikdo tě nikdy nebude chtít,“ vyštěkl Dax.

Postavila jsem se na nohy, se slzami na tvářích jsem mu nedokázala ani pohlédnout do očí. „P-přestaň.“

„Já, Alfa Dax Vane, tě odmítám, omego Tesso Lowellová, jako svou družku a Lunu!“ zavrčel, jeho slova byla chladná a bezcitná.

V okamžiku, kdy Dax ta slova vyřkl, mi tělem projela spalující bolest.

„Ach!“ zalapala jsem po dechu a rukama se chytila za hruď, kde byla bolest nejsilnější.

Bylo to, jako by někdo vzal nůž a bodal mě přímo do srdce, znovu a znovu. Byla to duši drásající bolest, která mi s nesmírnou intenzitou kolovala celým tělem.

Znovu jsem se zhroutila na zem a před očima se mi zatmělo. Nikdy předtím jsem takovou nesnesitelnou bolest necítila. Bylo to, jako by část mě umírala.

„Vypadni!“ zahřímal mi Dax do tváře, jeho oči, které se mi kdysi zdály krásné, byly nyní plné opovržení.

Zvedla jsem se, otočila se a utíkala, slzy mi stříkaly z očí. Studenti se smáli a pokřikovali na mě, zatímco jsem prchala pryč.

Běžela jsem chodbou, zoufale se snažíc uniknout té bolesti a ponížení. Doběhla jsem na toalety a zabouchla za sebou dveře.

Svezla jsem se na podlahu, tělo se mi otřásalo vzlyky. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Nikdy předtím jsem necítila takovou bolest, fyzickou ani citovou. Bylo to, jako by mi někdo vytrhl srdce z těla, jako bych umírala zevnitř.

Zabořila jsem tvář do dlaní a slzy přicházely v horkých, těžkých vlnách. Měla jsem pocit, že nikdy nepřestanu plakat, že ta bolest nikdy neskončí. Nikdy jsem se necítila tak sama, tak bezcenná.

Když jsem konečně vyšla z toalet, měla jsem oči červené a oteklé od pláče. Rozhlédla jsem se a viděla, že škola je prázdná, světla zhasnutá a dveře zamčené.

Musela jsem tam být celé hodiny. Najednou mě zasáhla vlna vyčerpání a já si uvědomila, jak moc mě události dnešního dne vyčerpaly.

Vlekla jsem se ven ke školní bráně s očima upřenýma k zemi. Uslyšela jsem matčin hlas, jak na mě volá, a vzhlédla jsem, abych spatřila její tvář, ve které se mísily obavy a zmatek.

„Zlatíčko, co se ti stalo?!“ byla nepříčetná, její hlas byl jemný a plný starostí. „Hledala jsem tě úplně všude.“

Uhrabla mi rozcuchané vlasy a vzala mou tvář do dlaní, když si všimla mých oteklých, zarudlých očí.

„Já… studenti mě šikanovali, mami,“ řekla jsem jí a hlas se mi pomalu lámal.

Svěřila jsem se jí, řekla jsem jí o šikaně, kterou jsem zažívala, od posměšků až po fyzické útoky.

Máma byla zděšená, oči měla široké šokem.

„Ach, zlatíčko, tak moc mě mrzí, že se ti tohle dělo,“ řekla a hlas se jí chvěl. „Vůbec jsem o tom nevěděla.“ Objala mě a pevně mě stiskla.

Cítila jsem, jak se mi trochu ulevilo, když jsem se matce vyzpovídala. Pořád tu ale byla jedna věc, kterou jsem jí nemohla říct – tu část o mém poutu s Daxem.

Máma mě varovala, abych nikdy nenechala svou vlčici volně se toulat; upřímně řečeno, nevím proč.

„Tvé dny utrpení končí, lásko,“ řekla máma. „Mám pro tebe dobrou zprávu. Našla jsem svého druha, Viktora, Alfu smečky Obsidiánového měsíce. Je to úžasný muž a bude ti jako otec. Dnes se k němu stěhujeme a ty se seznámíš s jeho syny. Jsou to trojčata a jsou to báječní mladí muži. Postarají se o tebe, tím jsem si jistá.“

Nad matčiným odhalením mi poklesla čelist. Nikdy mě ani nenapadlo, že by si mohla najít druha. A teď jsme měli žít s ním a jeho syny? Bylo toho na mě moc.

Měla jsem tolik otázek, ale zmohla jsem se jen na prosté: „Cože?“

Máma se na mě vědoucně usmála. „Vím, že je toho hodně k vstřebání,“ řekla. „Ale slibuji, že je to tak nejlepší. Viktor je skvělý Alfa a jeho synové jsou skvělí. Uvidíš, bude se ti tam líbit.“

Máma mě povzbudivě vzala za ruku, vyšly jsme ze školy a zamířily domů.

Brzy nás i s našimi zavazadly vyzvedlo černé auto.

Cesta proběhla v tichosti, dokud jsme nedorazili k největší smečce, jakou jsem kdy viděla. Černé auto zastavilo před velkým, masivním a impozantním sídlem.

Všude byli strážci, kteří na nás upírali zrak, a já pocítila neklid. Na tom místě bylo něco zvláštního.