Pohled Zanea

Procházel jsem se chodbami hradu a mysl mi zaměstnávaly myšlenky na události dne. Když jsem však zahnul za roh, zahlédl jsem Tessu, jak sedí sama na lavičce a ramena se jí třesou tichými vzlyky.

Srdce se mi sevřelo při pohledu na její neštěstí a bez váhání jsem k ní přispěchal. „Tesso, co se děje?“ vyhrkl jsem se starostí v hlase a klekl si k ní. „Proč pláčeš?“

Tessa však jen zavrtěla