Pohled Rydera

Probudil jsem se v jasně osvětlené místnosti. Zamrkal jsem a snažil se přizpůsobit ostrému zářivkovému světlu.

„Rydere!“ ozval se povědomý hlas. Zamračil jsem se, když se mi před očima objevila její tvář.

„Tesso,“ posadil jsem se až příliš rychle a zasténal naprostou bolestí.

„Ahoj, Rydere,“ usmála se na mě.

„Moc se nehýbej. Ještě ses nezahojil,“ řekla a její sladký hlas mě obklopil