Panovalo ticho, a to dost trapné.

Carys a Zane seděli tiše v nemocničním pokoji a neřekli si ani slovo.

Po jejich poslední hádce bylo pro Carys těžké se Zanem mluvit nebo mu vůbec položit otázku.

Po té nehodě začala pociťovat vinu za to, jak se k němu chovala a jak drze s ním mluvila.

Bylo jí líto toho, co řekla, ale zároveň se nechtěla omlouvat za to, že chtěla zachránit své děti.

Zane na druhou