Ryker:

Projel jsem si prsty vlasy, jak jsem přecházel po pokoji. Moje mysl šílela myšlenkami, jak mě naplňovaly smíšené pocity. Nechápal jsem, co to bylo, ale věděl jsem jen jedinou věc. Nelíbily se mi, a to ani trochu.

Ten pocit, který jsem měl v Adrianině přítomnosti, byl tak povědomý, že mě to těšilo i znepokojovalo zároveň.

Těšilo mě to proto, že mi to dodávalo pocit klidu, který jsem předtím