Ryker:

„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se chvíli poté, co nám Adrianina sekretářka přinesla kávu.

Od té doby, co její rodiče odešli, byla tichá, což dělalo starosti mně i Kriegerovi. Probrala se z letargie a podívala se na mě s úsměvem — profesionálním úsměvem, který však nezasáhl její oči. „Jsem v pořádku, Rykere, jen mám pár věcí na srdci. Ale neboj se.“

„Patří k nim i tví rodiče?“

„Proč jsi přišel