Ryker:

Usmál jsem se, když jsme vstoupili na území smečky.

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu nucen zůstat pryč jen proto, že jsem byl tak vážně zraněný.

To, že mě ani nenechali jít se zotavit domů, bylo něco, co jsem nemohl jen tak zapomenout nebo ignorovat, ale byl jsem zároveň vděčný své družce, která mi po celou dobu stála po boku.

Ani jsem nevěděl, jak jí budu moci oplatit to, co pro mě