Adriana:

Musela jsem se ovládat, abych se neotočila, když jsem slyšela bolest a úzkost těch, kteří neprošli a byli zabiti bůhvíčím, co na ně Dante nastražil.

Srdce mi bušilo v hrudi a Rykerova paže kolem mých ramen byla to jediné, co mi říkalo, že jsme oba naživu a dostali se ven.

Jaredova slova – už jsem ho ani nedokázala nazývat otcem – mi zněla v hlavě, jak mi říkal, ať nechám své síly, aby se