Adriana:

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se a podívala se na ženu, která seděla na zemi v zahradě.

Na vteřinu se vyhnula mému pohledu a zhluboka se nadechla – byl to ten druh nádechu, o kterém jsem věděla, že ji stojí víc sil, než kolik dokáže nebo vůbec chce unést.

„Budeš se na mě zlobit, když se rozhodnu být upřímná?“ zeptala se a já jsem zavrtěla hlavou, než jsem se posadila na zem vedle ní. Její