Seryna.

Místnost byla prosycena hustou atmosférou smutku. Po tváři mi stékaly tiché slzy, zatímco jsem hleděla do prázdna, ztracená v bolesti z Morunina zmizení. Moje vlčice, moje důvěrnice, zmizela beze stopy.

Bez ní tu bylo prázdno. Hlavu mi naplňovalo tolik otázek. Od té chvíle uplynul celý den a já se utápěla v oceánu nejistoty.

Dokázala jsem si vybavit jen Mordecaie a Valeria. Jejich dravé a