Seryna

„Nesmíš být s nikým spojená poutem, abychom mohli udělat to, co je třeba.“

Srdce mi začalo nekontrolovaně bušit v hrudi. V žaludku mě zamrazilo a do smyslů mi jako poryv větru vrazila závrať. „Ne. Ne. Ne,“ začala jsem mluvit a chytila se okraje okna. „To žertuješ, že ano?“

Můj pohled se upřel na obzor za oknem, jako by hledal odpověď v hlubinách noční oblohy. Ruce se mi třásly, jak jsem se