Viktor a Valerie seděli venku a úplněk nad nimi rozléval svou jemnou záři. Konečně našli chvíli, kdy mohli být sami, daleko od chaosu a nebezpečí jejich mise na záchranu syna.

Valerie se otočila k Viktorovi a jemně se usmála. „Děkuji, že jsi šel se mnou,“ řekla. „Bez tebe bych to nezvládla.“

Viktor ji vzal za ruku a naklonil se blíž. „Vždycky tu pro tebe budu, Valerie,“ řekl tichým a něžným hlasem