Druhý den šla Valerie domů. Cillian spal.

Seděla na okraji postele a v hlavě se jí honily protichůdné pocity a nálady. Byla tak emotivní, že nedokázala ovládnout své myšlenky. Události noci se jí přehrávaly v mysli jako zaseknutá gramofonová deska, přičemž každou scénu provázela vlna viny a nepřekonatelné lítosti. Nemohla se zbavit pocitu, že udělala hroznou chybu a velký omyl.

Místnost byla obklo