DORAZILA jsem několik minut před devátou hodinou a pomalu vlekla nohy po špinavém chodníku. Nutila jsem se jít k chatě, na kterou teta Rowena tak trpělivě ukazovala, aniž bych tušila, že se po včerejším dešti všechno promění v bláto. Spadané listí mi poskytlo jakousi bezpečnou stezku, když jsem konečně vystoupala po schůdcích před chatou a zaklepala.

Otevřel Casper. Podle výrazu v jeho tváři věděl