DLAŇ STOČENÁ DO MISKY zlehka zavadí o mou tvář, mozolnaté prsty si razí cestu kolem mého krku a sklouzávají pod čelist. Naprázdno polknu a náhle cítím, jak mi v hrdle vyschlo touhou po vodě. Dehydratace je něco, co jsem nikdy předtím nezažila, ale teď, pod jeho dotekem, cítím, jak mi tělo pomalu praská žízní, která se v mé duši formuje jako potřeba, jež musí ven.

Zrak se mi přizpůsobuje podivnému