PŘÍŠTÍ den mě vzbudil Casper. Tepání v mé hlavě téměř úplně ustalo. Když jsem se pohnula nebo promluvila, už jsem ho tolik necítila. I polykání bylo tentokrát snazší, když mi přinesl k snídani sendvič, i když pro mě bylo pořád těžké ho celý sníst. Byl ke mně velmi pozorný. Staral se o mě od brzkého rána až do poledne.

A teď seděl v křesílku u krbu a četl si svou knihu o kouzlech a mantrách.

Casper