„POČKEJ.“ Posadím se zpříma. Musíme se vrátit k mnoha věcem, než se pokusím dát si dvě a dvě dohromady – a dojít ke čtyřce, ne k jednomu unáhlenému závěru.

Moje mysl teď těká všemi směry a snaží se poskládat ty kousky skládačky. Ale je to, jako by se mi nad hlavou vznášel obrovský, temný a hustý mrak, který mi znečišťuje myšlenky. Můj mozek vypadá, že každou chvíli vypoví službu.

Jakmile se posadí