DÁ SE s jistotou říci, že Viktor Mordrake mě nevzal do svého mučicího sálu. Nebo do kobky. O čemž jsem si naprosto jistá, že je tu má. Když mě pustil ze svých soukromých komnat, myslela jsem si, že se mi naskytne pohled na násilí, brutalitu, nebo dokonce krveprolití, ale kupodivu to tak vůbec nevypadá.

Dokonce se odvážím říct, že jeho dům je docela podobný tomu mému, u nás doma. Jsou tu mahagonové