„CO KDYŽ někdo přijde?“ ptám se už snad po milionté.

„Nikdo nepřijde,“ odpovídá Viktor trpělivě. Stojí skloněný nad dřevěnou kuchyňskou linkou, zpracovává maso a zeleninu a vypadá tak normálně, tak obyčejně, že jsem skoro zapomněla, že by dokázal někoho probodnout vlastními prsty, vyrvat mu játra, sníst je k snídani a pořád by se necítil sytý.

„Jak si můžeš být tak jistý?“

Zvedne kuchyňský nůž čep