JEDINÉ, co si pamatuji, bylo to, jak mi mrznou prsty a jak na Viktora křičím, aby ode mě šel pryč. Zbytek je jen šmouha. Otevírám oči a vidím, jak na mě zírá strop jeskyně. Na čelo mi dopadlo pár kapek vody. To mě nejspíš probudilo. Cítím se zbitá až do morku kostí, zasténám a zkusím se pohnout, ale neúspěšně – moje tělo je příliš těžké. Jakmile jsem se pohnula, ucítila jsem, jak se ke mně někdo v