„POKUD tu ještě nějakou chvíli budeme, můžeme si alespoň promluvit?“ Je mi ze sebe trapně, jak zoufale zním, ale nedokázala jsem vymyslet nic jiného, co bych řekla. Takhle aspoň zním, jako že je to to poslední, co s ním chci dělat, a ne, že ho otevřeně prosím, aby na mě prostě mluvil.

Noc je ještě mladá a vypadá to, že ji tu vážně strávíme, když vezmu v úvahu, že bouře nemá v nejbližší době v úmys