MASKA na mé tváři je hrozná. Je to jako sledovat příšerného ochotníka, jak se snaží hrát s prvoligovými herci. Vypadám naprosto směšně. Skrývám fakt, že jsem trochu zklamaná, že musím ostrov opustit tak brzy poté, co jsem tolikrát prosila, aby mě pustili, a s každým krokem k druhému břehu jsem čím dál neklidnější. Ohlédnu se za sebe. Ostrov odtud není tak výrazný, ale vidím jeho obrysy. Stopa naše