Čekám v uvolněném tichu, zatímco s Viktorem procházíme lesem a vyhříváme se pod žárem slunce, které nám svítí nad hlavami. Vítr občas stále zafouká, rozšustí listí na stromech, rozcuchá mi vlasy a donutí mě k mírnému úsměvu. Nepřipadá mi to divné, i když by mělo. Přestože jsem napjatá jako struna a ztuhlá jako větve kolem nás, cítím se v jeho blízkosti při chůzi příjemně. Přišlo mi hrozně zvláštní