S TRHNUTÍM se probudím. Všechny kosti v těle mám jako na kaši. Nemůžu se hýbat, ani myslet. Minutu tam jen tak ležím, dívám se do stropu a přemýšlím, co se to sakra děje. Byla to nějaká nehoda? Zranila jsem se? Proč se takhle cítím? Hlavou mi běží všemožné otázky, ale v okamžiku, kdy si začnu vzpomínat, co se stalo, se prudce posadím. Z toho pohybu mi v hlavě začne třeštit ještě víc. Zkřivím tvář