„TAKŽE, zaprvé, nejsme žádní králíci!“ zavrčím, když se prudce zvedám a oprašuji si šaty i tělo od hlíny a bláta, které na mně zasychá. Hlasitě zasténám a je mi úplně jedno, že dělám takové scény kvůli troše bláta, zatímco přede mnou vrčí doslova asi dvacet válečníků. Když se jeden z nich pohne, prudce zvednu hlavu a vrhnu na něj tak podrážděný pohled, o kterém jsem si jistá, že by byl děsivý, neb