„LYRO, počkej!“

Ušklíbnu se, když za zády slyším Viktora, jak na mě volá. Vítr unáší jeho hlas. Padla noc a kosové se vydali na svou cestu mezi výklenky stromů. Měsíční svit, na který jsem čekala, už nevypadá tak krásně. Bručím si pod vousy a kráčím směrem k lesu; netoužím po ničem jiném než být sama. Tráva mi křupe pod nohama. Viktor na mě nepřestává volat a ještě víc mě štve, že mě oslovuje jmén