Garrick měl z toho dítěte rozporuplné pocity; nebyl si jistý, co si o tom malém stvoření myslet. Dítě bylo v celém tom zmatku nepochybně nevinné, ale zároveň bylo počátkem Corbinova pádu.

Garrick hleděl na spící tvářičku dítěte. „Ne. Spí, nechci ho vzbudit,“ řekl a pak se omluvil a odešel.

Zira naopak nijak nenaléhala. Prostě tam stála a dívala se za Garrickem. Byl to dobrý alfa, ale naneštěstí by