Lyanna měla o Ronanovu budoucnost obavy, ale pak si připomněla, že se nesmí nechat pohltit tímto smutkem. Nebylo by to spravedlivé k ní ani k dítěti, protože by to poskvrnilo tuto radostnou vzpomínku.

Zavřela oči, přinutila se k úsměvu a odsunula své obavy do pozadí mysli; byla už tak dost vděčná, že je její dítě v pořádku a porod proběhl hladce.

"Ahoj, Ronane... já jsem tvoje matka..." promlouval