Panebože, tohle nespoutané, divoké stvoření se jí opravdu začínalo přizpůsobovat. Skoro jí to vhnalo slzy do očí.

Varkor zůstal v podobě pumy dlouho. Kalia netušila, jak dlouho – od té doby, co ji sem přivezli, ztratila veškerý pojem o čase. Nebylo tu žádné okno, žádná škvíra, nic, co by ukazovalo vnější svět.

Kalia nenáviděla, že je tu Varkor s ní, ale zároveň si nemohla pomoct a byla za to ráda.