Pohled Cassii

Pláču. Po tvářích mi stékají palčivé slzy, z hrdla se mi derou divoké vzlyky. Je mi jedno, kdo mě slyší. Mimovolně se měním ve vlka a vyji. Voktor vběhne zpátky do místnosti a nechá toho, kdo byl venku, uprostřed věty.

„Vrátím se k vám později,“ řekne, než zavře dveře. Slyším vzdalující se kroky, vůni parfému. Žena?

„Jsi v pořádku?“ ptá se a sedá si na podlahu vedle mě. „Och, Cassio.