Killian

„Killiane!“

Evangeline mi kráčela v patách, když jsem opustil kolej a vydal se přes kampus. Popobíhala, aby udržela krok s mým svižným tempem.

Ona se prostě nevzdá, že ne?

S povzdechem jsem zpomalil, aby mohla jít normálně vedle mě. To poslední, co jsem potřeboval, bylo, aby se kvůli mně přetáhla.

Jak slíbila, jakmile popadla dech, hned ho začala používat. Zdála se být pevně odhodlaná mě p