Killian nás vyvezl z města. Uvolněná jsem se zabořila do pohodlného koženého sedadla.

Okénka byla pootevřená, právě natolik, aby mi chladný vzduch mohl pohladit tvář a odvál veškeré zbytky horka z mých rozpaků v Killianově přítomnosti.

V pozadí pustil rádio, hrála nějaká uklidňující hudba s lehkým rytmem.

Netrvalo dlouho a já se propadla do klidného spánku.

Probudila jsem se, až když auto zastavil