Killian

Svíral jsem přívěsek na Evangelineině hrdle tak silně, že se ostré hrany půlměsíce zařízly do mé kůže a vyvolaly dvě drobné kapičky krve.

Téměř jsem se ztratil svému vlkovi. Zuřil v popředí mé mysli a prosil o uvolnění.

„Jak se opovažuje někdo jiný dělat si na Evangeline nárok? Je naše. Naše!“ křičel a jeho hlas se rozléhal mou myslí, jako by v ní rázoval.

*Není naše,* pomyslel jsem si skl