Když Killian upíral pohled na mé rty, byla jsem si jistá, že mě možná políbí. Nebylo by to těžké. Tenhle stůl nebyl moc velký. Stačilo, aby se naklonil.

On se ale ani nehnul.

„Ne,“ řekl Killian a konečně odvrátil zrak. Svůj upřený pohled stočil k mladíkovi u vedlejšího stolu, který ho popouzel. „Na veřejnosti se nelíbáme. Rád si ji nechávám jen pro sebe.“

Obličej mi vzplál a srdce mi bušilo tak si