Killian na mě shlížel a v jeho očích zuřila vánice. Věděla jsem, že se chce přese mě prodrat, jít se za mě s trenérem poprat a ochránit mě. Ale má ruka na jeho hrudi ho držela na místě.

„Prosím,“ řekla jsem.

„Chceš mluvit?“ procedil. „Tak mluv.“

„Nemůžeš se do toho plést,“ řekla jsem.

„Evangeline –“

„Myslím to vážně, Killiane. Tohle je moje jediná šance. Jestli tuhle šanci ztratíme, mohlo by mi to